Na obsah




Drobečková navigace
Nacházíte se: Hlavní strana » Život obce » Historie

Historie

Prvotní osídlení

V těsném okolí obce byly nalezeny předměty, které svědčí o osídlení oblasti již v dávné době (kamenná sekyrka z mladší doby kamenné, nádoba patřící kultuře lidu popelnicových polí).

Středověk a novověk

Nejstarší historie souvislého osídlení území dnešní obce není jasná. Názvy vsí končící na -ice vznikaly ve 13. století a původně označovaly čeládku pána, jehož jméno tvoří základ názvu. Kdo byl a kdy žil Radim, zakladatel Radimovic, známo není, nicméně existuje legenda nejspíše od básníka Bohdana Kaminského, která vypráví o založení obce již v roce 1043 vnukem Slavníkova levobočka Čáslava (úryvky cituje Hlavatý v kronice 1990–2003). Nepochybné doklady o nepřetržitém osídlení pochází ze 14. století, kdy jsou zmiňovány grunty, ale ještě beze jména Radimovice. Samotný název obce (ve tvaru „Radimowicze“) je doložen až roku 1543 ve smlouvách o prodeji části panství albrechtického a frýdštejnského.

Ve 14. století, kdy jsou v pramenech zmiňovány dvě části obce, které ve svém historickém vývoji prošly odlišnou cestou (patřily ke dvěma panstvím). První část (2 grunty) patřila ke statku albrechtickému, jehož majiteli byli Tistové z Libštejna. Mezi dalšími majiteli uveďme Alše ze Sovince a Kryštofa z rodu Kyjovanských z Kyjova, kterému Albrechtice s částí Radimovic připadly v 16. století. Statek celý měl v té době 25 poddaných.

Roku 1628 získal statek a okolí vévoda Albrecht z Valdštejna (jako konfiskát). Albrecht z Valdštejna získal také druhou část obce Radimovice, která v té době patřila k panství frýdštejnskému, jehož majiteli byli páni z Operstorfu, kteří po bitvě na Bílé hoře emigrovali. Obě části Radimovic byly tedy na čas spojeny. Po smrti Albrechta z Valdštejna se obec Radimovice opět rozdělila.

Část obce, která patřila ke statku Albrechtice, přešla roku 1669 do držení Vincence Lamotte z Frintropu. Jeho syn prodal r. 1740 panství Františku z Valdštejna. V roce 1820 koupila panství knížata z Rohanu.

Část, která patřila k panství frýdštejnskému a českodubskému, koupil Jan Ludvík, hrabě Isolani na Zásadce a v Kocňovicích. Jeho dcera Regina roku 1653 darovala panství klášteru U sv. Jakuba ve Vídni, jehož byla abatyší. Po zrušení kláštera připadlo panství i s částí Radimovic náboženskému fondu rakouského arcivévodství. V roce 1838 panství koupil kníže Rohan a natrvalo byly tak spojeny obě části obce.

Období výstavby infrastruktury

V letech 1856 až 1858 byla stavěna na katastru obce železniční trať, která spojila Pardubice s Libercem. Pod obcí byl proražen tunel 676 m dlouhý (náklad 500 000 zl.) Tunel byl prorážen současně od severu i od jihu a šachtou uprostřed. Na stavbu tunelu byli povolání italští dělníci. Na stavbě viaduktu se podíleli i místní obyvatelé. Kámen byl dovážen z blízkých lomů (Hodkovice nad Mohelkou, Hrobka, Vlčetín, Kozákov). V letech 1857-1859 jako součást pardubicko-liberecké (severojižní) dráhy byla vybudována dnešní technická památka.

Osobitost této zajímavé dopravní stavby spočívá v tom, že šest z osmi oblouků je ve dvou řadách nad sebou. Toto uspořádání oblouků v patrech není u nás a ani ve světě zcela běžné. Přes 11m široký viadukt převádí traťovou kolej a zároveň je na něm poslední výhybka železniční stanice Sychrov. Je to nádherný příklad nenásilného a působivého začlenění kamenné dopravní železniční stavby do rámce krajiny. Stavbu provedli bratři Kleinové a V. Lanna v letech 1857-1859, je umístěn na kilometru 132,281 trati Stará Paka-Liberec.

Technické parametry viaduktu
DélkaŠířkaVýškaPočet obloukůRozpětí obloukupoloměr zakřivení půdorysu (mostovky)
120 m11,5 m32 m89,5 m386 m

Roku 1866 citelně zasáhla do života obyvatel rakousko-pruská válka. Rakouští vojáci ustupovali kolem obce přes Sychrov k Turnovu. Obyvatelé obce i okolí museli vojáky zásobovat jídlem.

V roce 1868 byl v obci postaven první vodovod. Brzy však potřebám rozrůstající obce nestačil a v roce 1925 bylo jednáno s knížetem Kamilem Rohanem o možnosti přivedení části vody z jeho vodovodu do obce. Nakonec obec dostala pozemky, ale ne vodu, proto je roku 1926 vedena do obce voda ze studánky. Až roku 1941 byl zřízen tehdy vyhovující vodovod.

V prosinci roku 1892 byla zřízena pošta (obvod: Sychrov, Radostín, Radimovice, Husa, Kamení Vlastibořice, Albrechtice, Červenice, Sedlisko). V dubnu byl zřízen i telegrafický úřad a četnická stanice pro zmíněný obvod. V březnu 1919 se konaly první volby do obecního výboru. Starostou obce se stal domkář Čeněk Kocour. V roce 1920 vyšel v Československu zákon o knihovnách, na jehož základě vznikla také radimovická knihovna.

Kvašová malba návse z konce 19. století
U Šulců

V 30. letech došlo k rozvoji spolkového života obce. V roce 1935 zde vznikl Sokol, který měl nemalý podíl na kulturním životě pořádáním divadelních představení a provozování kina v sále hospody U Šulců (k zprovoznění kina došlo okolo roku 1940). Místní sbor dobrovolných hasičů vznikl v roce 1936.

Poválečné dějiny

Po druhé světové válce nahradily všechny orgány obecní, krajské a zemské samosprávy národní výbory, které zprvu měly fungovat přechodnou dobu a měly pomoci s vyřešením s obnovením poválečného stavu, ale se změnami po roce 1948 zůstaly v činnosti až do roku 1990. Většinu funkcí obecní samosprávy tak převzaly místní národní výbory (MNV), které zároveň fungovaly také jako orgány státní správy. Místní národní výbor Radimovice byl podřízen Okresnímu národnímu výboru Turnov a od roku 1960, kdy Turnov přestal být okresním městem ONV Liberec.

Prvním předsedou MNV byl Emil Linka, ovšem ten se funkce zřekl již roku 1945. V tomto roce byl zvolen také čestný předseda V. Horecký, sokolský činitel, který byl za války vězněn v koncentračním táboře. Jako nástupce Linky je uváděn místní kolář Josef Kobrle a to až do roku 1947, kdy byl na ustavujícím jednání MNV zvolen řezník Václav Rozkovec.

Po roce 1945 se z bývalé hospody v domě čp. 47 stalo centrum Radimovic, sídlilo zde MNV, přesunula se sem pošta a v roce 1948 i knihovna. I Radimovic se dotkly politické změny po Únoru 1948, o majetek přišli rolník a hostinský Šulc a obchodník Dvořák, za hanlivý výrok proti KSČ byl zavřen pekař Karták.

V roce 1951 byly konány oslavy výročí narození skladatele Antonína Dvořáka. Po požáru v témže roce byla vybudována požární nádrž na místě tzv. kalu u hospody U Šulců. Při hasičských cvičeních v roce 1953 bylo odhaleno, že ani nová nádrž nedává dostatečný tlak do hydrantů.

V květnu 1957 byl zvolen za předsedu MNV zaměstnanec drah Jaroslav Jareš. K 1. lednu 1959 byla část osady Rybník vyjmuta z MNV Kamení a osada Sychrov z MNV Čtveřín a obě osady byly přičleněny k Radimovicím, obě osady to měly totiž blíže do Radimovic, navíc již od roku 1957 zemědělci z těchto osad vstoupili do JZD Radimovice. Jednalo se také o připojení Husy, ale nakonec k připojení nedošlo.

Výstavba koupaliště

Roku 1961 vznikl kiosek u zámku, byl pořízen bezprašný povrch pro komunikaci vedoucí skrz obec a došlo k částečnému realizování projektu koupaliště, které navazovalo na přestavbu historické vodárny čerpající vodu z Mohelky původně vybudované pro potřeby zámku. V roce 1959 se začalo se stavbou nového koupaliště.

V roce 1961 došlo k realizaci mamutího projektu JZD „Velký Sychrov“, který slučoval všechny zemědělce, kteří byli do té doby organizováni v JZD Čtveřín, Lažany, Paceřice, Radimovice a Žďárek, za tzv. vedoucí národní výbor byl vybrán ten v Lažanech. Projekt se potýkal s problémy přílišné rozlehlosti a roztříštěnosti. Na sloučení JZD navazovala integrace místních národních výborů příslušných obcí, která byla dokončena roku 1963. Integrace byla vesměs podporována, ale po zkušenostech s budováním Velkého Sychrova bylo slyšet i kritické hlasy.

MNV Sychrov

Ačkoliv se s vytvořením MNV Sychrov počítalo již na leden 1962, trvalo schvalování ještě jeden rok a k zvolení poslanců došlo až v únoru 1963. Vytvořením jedné střediskové obce zanikly jednotlivé MNV a byly nahrazeny jedním, přesto zůstaly i z hlediska správního patrné hranice mezi jednotlivými obcemi: do pléna MNV Sychrov se volilo v pěti volebních obvodech a pro komunikaci mezi obcemi a hlavním MNV vznikaly tzv. obecní výbory (OV).

Prvním předsedou MNV se stal poslanec za Radimovice František Navrátil. K ustavujícímu zasedání došlo 27. února 1963. Roztříštěnost, která měla provázet celou existenci střediskové obce, se projevila již při ustavujícím zasedání, kdy poslanci ze Čtveřína nedorazili, protože čekali na odvoz. Problém se svozem posléze řešil najatý autobus ČSAD. Nebylo také určeno jednotné sídlo (zprvu se jednalo o pronájmu několika místností od JZD Velký Sychrov v budově čp. 3 na Huse), dočasně se jednalo v bývalých úřadovnách výborů sloučených obcí.

Jedna z prvních akcí na zvelebování střediskové obce byla výstavba kabinek a skokanského můstku na novém koupališti v Radimovicích. V roce 1965 dostalo radimovické kino nové jeviště, kde také mohli předvádět svoje umění ochotníci. Průměrná obsazenost sálu byla v této době 34 % a tím kino překročilo plán tržeb.

Z rozhodnutí ONV Liberec byl v roce 1966 zřízen nově matriční obvod Sychrov přebírající agendu z Pěnčína a Hodkovic.

Po událostech z 21. srpna 1968 byla svolána veřejná schůze občanů, která události včetně invaze vojsk odsoudila. Následně přijaté jednomyslné prohlášení bylo MNV odesláno ÚV KSČ. Při příležitosti padesátiletého trvání republiky byly vysazeny dvě “lípy svobody” pod nově vybudované koupaliště. Jednomyslné prohlášení bylo revokováno v prosinci 1969. V roce 1970 po personálních změnách a několika demisích nedošlo ke kooptaci nových členů a plénum se zmenšilo z 35 na 25.

V roce 1969 pokračovalo budování prodejny potravin v Radimovicích započaté v roce 1967. Kinosál dostal nové parkety a střechu. Podlaha stodoly, kde sídlila cementárna, která produkovala nezanedbatelný zisk pro MNV, byla vylita betonem a stodola dostala elektrický rozvod. Ačkoliv stodola nebyla pro účely cementárny vyhovující, nikdy nebyla postavena provozovna lepší.

Změnu přinesla také výstavba státní silnice spojující Turnov a Liberec (dnešní R35), která začala v roce 1970 a kvůli které byl odstřelován kopec mezi Paceřicemi a Husou.

V roce 1971 probíhaly odložené volby do zastupitelských orgánů. Volební obvod již byl jenom jeden pro celý Sychrov, minimální počet poslanců byl stanoven na 17, voleno bylo 23. Předsedou byl zvolen Vlastislav Dočekal, který byl již roku 1973 odvolán na svoji žádost. Nahradil ho Jaroslav Růta, do té doby předseda finanční komise.

V roce 1975 došlo k otevření spojnice mezi Lažany a Čtveřínem a k rozšíření komunikace mezi Husou a Radimovicemi.

V roce 1976 byly sloučeny místní národní výbory Sychrov a Radostín (takovýto celek měl 2 obce a 12 osad, k sloučení obcí došlo v roce 1980). Ještě téhož roku proběhly volby, po kterých se předsedu stal Jaroslav Vaňátko, který ovšem ani ne po roce tragicky zahynul a byl nahrazen Jiřím Vojtíškem, který stál v čele obce až do osamostatnění Radimovic.

Na území Sychrova fungovalo pět místních lidových knihoven, z nichž Radimovice měly nejvíce čtenářů (111 v roce 1983) a nejvíce výpůjček (3601).

Moderní dějiny

MNV Sychrov se rozpadl záhy po pádu režimu, Radimovice se osamostatnily jako obec bez místních částí (ačkoliv území obsahuje značnou část bývalé obce Rybník) a v roce 1990 byl zvolen starostou zlatník Miloslav Bělonožník. S novým miléniem došlo k počátku nové výstavby na jihu obce.

V roce 2005 uvolnila místa budova staré cementárny pro zámecký hotel Sychrov, při jehož stavbě ztratila nedaleká hasičská nádrž funkci koupaliště. Po obecních volbách v roce 2006 se starostou stal Aleš Šrytr. Poté, co došlo k několika pádům starých lip z lipové aleje došlo v roce 2009 k výrazné redukci jejich počtu. Od roku 2010 je starostkou Dagmar Šrytrová.

Literatura

  • Petr Kolín. Místní národní výbor Radimovice (1930) 1945–1963. Liberec, 2009. (inventář fondu)
  • Týž. Místní národní výbor Sychrov 1963–1989. Liberec, 2009. (inventář fondu)
  • Josef Kvaček. Paměti obce Radimovice. Rukopis z roku 1949, dopl. 1950 a 1951. (originál v SOkA Liberec)
  • Karel Hlavatý a Václav Rejha (kronikáři). Nová kronika Radimovic (černá kniha), vedená v letech 1990–2003. (originál u současné kronikářky Dagmar Šrytrové)
  • Výtah ze staré kroniky (Kniha pamětní obce Radimovice), vedená v letech 1920–1950 s přestávkou během 2. sv. války.

Sdílet pomocí nástroje
 
Přejít nahoru
Přejít nahoru